1897-1927 Klub Českých velocipedistů Vítkovice

Šestnáct let od založení prvního klubu Českých velocipedistů Smíchov, se sešli v sále České besedy ve Vítkovicích vlastníci velocipédů a založili na své první valné hromadě dne 15. října 1897 „Klub Českých velocipedistů Vítkovice". Jezdilo se tehdy na prapodivných strojích - vysoká kola, rovery, moderní kola s pneumatikami i poslední novinky, kola s kuličkovými ložisky. První zvolený předseda klubu Jan Ondráš zaslal zpracované stanovy a žádost ke schválení na Vysoké c. k. Moravské místodržitelství v Brně, které žádosti dne 4. listopadu 1897 pod číslem jednacím 38948 vyhovělo. Základní dokumenty viz foto příloha. Originály dokumentů jsou uloženy ve Slezském archivu v Opavě.

Zakládající členové klubu: Janečka Arnošt - absolvent host. Vítkovice, Střelec Augustin - krejčí Vítkovice, Chorovský Vilém - malíř Vítkovice, Ondráš Jan - kupecký mládenec Vítkovice, Laitl J.L.- účetní u p. Papouschka Moravská Ostrava, Kremer Jan - obchodník Fran.Údolí u Mor.Ostravy, Pazourek R.- krejčovský pomocník Vítkovice, Minář A - soustružník Vítkovice, Pazderka Augustin - knihař Vítkovice, Kozlík František - příručí Vítkovice, Tomeš Geiselreiter - magistr farmacie Přívoz, Dubský Franta - klempíř Vítkovice, Suchánek Vincenc - učitel Vítkovice, Fiigas Jan - správce Vítkovice, Knapp Josef - hodinář Vítkovice, Havlíček Leopold - úředník Moravská Ostrava, Heřmánek Antonín — příručí Mor.Ostrava, Židlička Julie — choť stavitele Mor.Ostrava, Židlecký Bohumil - stavitel Mor.Ostrava, Havlík Čeněk - ingeniem na Trojici Mor.Ostrava, JUD.Hradečný František - obhájce Vítkovice

Z dostupných materiálu tehdejší doby zjišťujeme, že vítkovický klub vyvíjel dobrou činnost. Pořádal zájezdy na kolech do Krakova, na Slovensko, jižní Moravu a zajížděl i do Čech. Výlety měly svůj ráz propagační, ale hlavně také sportovní, protože v místech dojezdů byly uspořádány závody na kolech nebo konány různé hry na kolech. Závodní cyklistika ve vítkovickém klubu prakticky začínala. Vítkovický klub svojí činnosti se zapsal do historie Moravské Ostravy, kdy jezdili za zvuku hudby ve vyrovnaných řadách v čele s vlajkou klubu do výletního střediska Dubiny. Bylo to vždy velkou událostí v letních měsících každého roku.

O činnosti svědčí i zachovale povolení c.k. policejního rady Moravské Ostravy z 16.6.1904 a 11.7.1904 zaslané dalšímu předsedovi Antonínu Zuzánkovi. Opis dopisu Policejního rady: Č5236praes. Mor. Ostrava, dne 16. června 1904 Vyřizuje podání ze dne 16.t.m. povoluji klubu českých ve(bc^>edistů“Vítkpvice“ súčastnit se korporativně a svfajkpu průvodu „Sokplu“ ve Vítkovicích. Cest. Místecké, Maxová, Františkpvá, (Davidová, Polní, Alexandrové a Idčina do (Bělského lesu eventuálně povolenými cestami průvodu. Odtud Starou -(Bělou, Snovou -(Bělou do 'Kymelína na 'Kfmelínský kppec Zpět volná rozjíždkfl a sice v neděli dne 19. června t.r o ’A 2 hododpoí C-k^. policejní rada: Pán Antonín Zuzanekj předseda klubu českých velocipedistů „Vítkovice“

Členská základna v roce 1898 se rozšiřuje o další členy František Staněk, František Gregorek, Jan Tigar, Eduard Kočí, Karel Vítek, Josef Knop, Františka Dvorská, Antonín Zuzánek, František Mokroš, Augustinský, Michal Blezák, Jan Malý, Brychlec, Kaděra, Bynáček a Vrána. Vítkovický klub vyvíjel dobrou činnost. Pořádal zájezdy na kolech do Krakova, na Slovensko, jižní Moravu a zajížděl i do Čech. Výlety měly svůj ráz propagační, ale hlavně také sportovní, protože v místech dojezdů byly pořádány závody na kolech nebo konány různé hry na kolech. Závodní cyklistika ve vítkovickém klubu prakticky začínala. Život klubu a závodnická činnost je úspěšná, když závodnici se vedli velmi dobře na závodech českých i německých klubů, kde vítězili a získávali ceny.

Přichází rok 1914 - Sarajevský atentát a počátek první světové války znamená ochromení spolkového života, který dopadá i do řad vítkovického klubu. Valné hromady 13. září 1914 se zúčastňuji: Kočí, Procházka, František Březina, Michal Slezák a Antonín Sunský. Činnost klubu nebyla plně obnovena ani po skončení války. Úředně klub existoval, šel se občas na schůzích zbývajících členů, ale aktivní Činnost nevykazoval. Závodnici se zúčastňují cyklistických závodů, které byly pořádány jinými spolky a Sokolem. V tomto období se setkáváme u cyklistických závodů se jmény vítkovických cyklistů: Gebauer, Košmider, Štafln, bratří Bartošové, Friedel, Sumík a další.

K obnovení života klubu dochází v roce 1927, kdy z iniciativy Augustina Sumíka a Františka Březiny se scházejí noví zájemci o cyklistický sport. Třicáté výročí trvání klubu je oživeno cyklistickým závodem na trase Vítkovice - Hrabůvka - Výškovice - Vítkovice. Tímto závodem zahajuje klub svojí další etapu činnosti a vstupuje do ostravské cyklistiky pod novým jménem.

1928 - 1939 Český klub velocipedistů Vpřed Vítkovic

Na ustavující schůzí byl zvolen předsedu František Březina, jednatelem Augustin Sumík a pokladníkem Václav Cílný. Nové stanovy klubu jsou schváleny 18. 1. 1928 Zemskou Správou politickou na Moravě se sídlem v Brně. Na ustavující Valné hromady 22. 01. 1928 je do funkce předsedy zvolen Josef Brňák, jednatelem Augustin Sumík, místopředseda Václav Hrubý, pokladník František Březina, náčelník František Koval, hospodář Václav Cílný, praporečník Bedřich Jurásek, náhradník František Bmkáč, náhradník Edvard Dužík, prohlížitele účtu Josef Navrátil a Josef Pařík.

Členská základna: F. Březina, V. Hrubý, V. Cílný, J. Kubina, M. Kubina, B. Michna, J. Pařík, F. Venkáč, J. Navrátil, K. Boleslavský, B. Jurásek, H. Pánek, L. Hlavatý, J. Dlouhý, J. Díbalík, P. Dorda, O. Mácha, F. Firlej, K. Parýzek, F. Lahos, J. Chovanec, F. Rusek, L. Kurfúrst, J. Kadul, J. Kačmařík, L. Kubina, B. Schvarcz, B. Augustinský, V. Gižický, V. Bamet, H. Mojovský, F Faran, J. Adámek, F. KozeL R. Otto, F. Fiala, V. Fiala, A. Tyleček, I. Slavík, F. Uřinčar, Březina Junior, M. Motyčka, G. Šponar a J. Prosek

Aktivita vítkovických cyklistů a funkcionářů měla velký ohlas, když začalo období nových závodů, které si brzy získaly jméno v celé Československé republice:

25. 08 1928 se jel Ostravský okruh na trati: Vítkovice, Hrabová, Paskov, Žabeň, Sviadnov, Místek, Baška, Pržmo, Frýdlant, Ostravice, Staré Hamry, Bílá a zpět po stejné trase do cíle ve Vítkovicích.

21. 09. 1928 závod na trase: start u Českého domu ve Vítkovicích, Bílá a zpět do cíle na Náměstí Republiky v Moravské Ostravě.

1930 Napříč krajinou: Vítkovice, Paskov, Nová Běla, Vítkovice, včetně dalších závodů:do vrchu Pusteven a další. 

Moravsko-slezská Legionářská župa vysílá v červnu 1928 Gustava Šponara, četaře Ruských legií, jako kurýra s pozdravnou adresou presidentovi T. Masarykovi k jeho narozeninám, zaslanou Legionáři župy, kteří se manifestačního sjezdu nemohli zúčastnit. Doprovázel ho František Fiala a celou trať Ostrava-Praha odjeli na kolech ve dvou etapách: 30. 06. 1928 Ostrava - H. Králové, 01. 07. 1928 H. Králové - Praha, kde na Staroměstském náměstí G. Šponar odevzdává, pozdravnou adresu.

V roce 1931 z iniciativy vítkovických cyklistů je ustaven v Českém domě ve Vítkovicích „Moravskoslezská župa cyklistická“ v čele se starostou F. Kovalou. Dalšími funkcionáři jsou: náčelník G. Šponar, Jednatel A. Sumík, pokladník F. Bartoš. Tato volba dokázala přesvědčivé postavení klubu Vpřed Vítkovice, s výjimkou F. Bartoše byli jmenování členy Vítkovického klubu. Organizátorská práce župy se odrazila na růstu členské základny včetně zakládání nových klubů na severní Moravě.

Jména vítkovických závodníků rozšířila řady Československých cyklistů: Gebauer, Šponar, Sojka, Stuchlý, Mojžíšek, Kubín, Slovík, Konečný, Štafín, bratří Uřičáři, Zipser, Suchan a další Závodník Suchan se stal v roce 1933 mistrem Slovenska na silnici.

Po stránce organizační si značnou pozornost získal závod Moravská Ostrava - Olomouc - Moravská Ostrava na trati dlouhé 215 km, který se jel z Vítkovic přes Příbor, Nový Jičín, Hranice, Lipník n. Bečvou, do Olomouce - Hodolany a po stejné trase zpět do Vítkovic.

První ročník /1933/ vyhrál K. Fríč z AC Sparty Praha. Dne 15. 08. 1937 se jel tradiční závod Mor. Ostrava - Olomouc - Mor. Ostrava, jako II. Mistrovství Moravskoslezské země, ve kterém zvítězil Oldřich Rozvada ze Slavie Praha, který překonal traťový rekord Příhody, vítěze z roku 1935 o 8. minut Dorostenec Bartoň získal v daném roce titul Župního přeborníka v kategorii dorostenců. Závodnici Bartoň, Gebauer, Spona, Mojžíšek, Wolf a Řeháček v roce 1937 získali celkem 20. prvních míst, 13. druhých míst a 13. třetích míst.

V klubu se začíná organizovat kolová a krasojízda, kterou propagují bratří Bartošové, Adámek a P.Gajovský. Augustin Sumík je vyznamenám Čestným uznáním čsÚJV v Praze za dlouholetou práci pro cyklistiku Z poslední závodnické skupiny vynikali Koza, Holiš, Gajovský, Molin, Zubek st., Sedlářové a Batrošová.

Turistika pěstována v rámci klub, měla rovněž úspěchy. V roce 1939 získala nejvyšši trofej čs. cykloturistiky - „Memoriál dr. Mandala“. Jako zajímavost co patřilo k inventáři vítkovického klubu v roce 1937: 1 kus klubové vlajky, diplomy, signální trubka, fotoalbum, startovní pás, 105 startovních čísel, 1 kus praporec bílý, 1 kus praporec modrý, 15 praporků pořadatelských, 20 kusů pořadatelských pásek, 1 kus stopky, 1 kus lékárnička, kniha zápisů, kniha pokladní, kniha pamětí, 1 kus krasojezdecké kolo, 1 kus rozmnožovací přístroj, 7 dresů, 12 vyšívaných a 90 kovových odznaků.

Docílené úspěchy. K nejstarší závodní generaci patřili: Slavík, Macek, Uřičaři, Sojka, Studnička, Boleslavský, Štafin, Konečný, Bočan, Blecha, Wolf, Lihotský. Gebauer, Šponar, Suchan, Honzák a Zipser. Z nich krásných úspěchů docílili: Wolf - přebor župy, vítězství v závodě na 50km Praha-Beroun-Praha. Sojka - mistr Ostravska do vrchu, vítěz nováčků v závodě Praha- K. Vary- Praha v roce 1932. Gebauer - mistr Moravy 1933 a vítěz mnoha jiných závodů. Suchan - mistr Slovenska 1933, nejlepší jezdec Ostravska na dlouhé trati.

1. ročník se jel v roce 1933 za účasti 25 závodníků. Zvítězil K. Fric z AC Sparta, trojnásobný vítěz závodu Praha - Karlovy Vary - Praha v čase 6.54.10 před Čápem z AC Slovácká Slávia a Suchanem Vpřed-Vítkovice. Frič se tak stal mistrem Ostravska na silnici a současně obhájcem putovního poháru, který věnoval závodník Šponar.

2. ročník se jel až v roce 1935 a na start se postavilo 27 závodníků. Start závodu byl přeložen od jámy Šalomoun k hostinci Haas k Českému domu. Tím se trať zkrátila o 3 km a měřila 212 km. Následkem toho byl Fričuv čas snížen na 6. 10. 01, který dosáhl vítěz závodu Příhoda z KC Český Lev Praha před klubovým kolegou Batagliou a Sparťanem Švancarou. Vítěz prvního ročníku Frič startoval, ale pro žaludeční potíže závod nedokončil

3. ročník se odjel 19. 7. 1936 s 24 závodníky za velkého vedra, které vyřadilo 13. závodníků, z nichž nejhůře byl postižen vysokoškolák Kaplan a to slunečním úpalem. Zvítězil opět Příhoda, který změnil klubovou příslušnost a startoval za I.ČKV Nusle-Pankrác a v čase 6:37:21 dojel před druhým Jendřejkem Vpřed-Vítkovice v čase 6:43:02. Závodník Přihoda se tím stal mistrem země Moravskoslezské na silnici a současně držitelem Šponarova putovního pohání, protože ho získal dvakrát po sobě

4. ročník se odjel 15. 08. 1937 v rámci 401étého jubilea klubu, jako II. mistrovství země Moravskoslezské a na start se postavilo 25 závodníků. Ve zvláštní skupině startovali i starší závodnici jako Šponar a Gebauer. Hrdinou závodu byl Slavista Rozvada, který celou zpáteční cestu z obrátky v Olomouci absolvoval sám a skvělým časem 6:02:51 se stal držitelem traťového rekordu. Vítěz předchozích dvou ročníků Příhoda, tentokrát nedojel.

5. ročník se odjel 21. srpna 1938 jako poslední předválečný ročník. Na start se postavilo pouhých 16 závodníků z důvodů kolise se závodem Sojkového memoriálu, který se jel jako mistrák. Čas vítěze Strnada z SK Židenice 6:15:27. Z Ostravských závodníků dobrých výsledků docílili především Koza, vítěz nováčků a Jendřejek. Putovní pohár věnovaný Šponarem, zůstal Strnadovi, když nástup fašismu, již nedovolil další ročníky uspořádat.

Na startu tohoto závodu se vždy objevovala jména nejpopulárnějších a nejúspěšnějších závodníků jako: Rozvada, Jarka, Císař, Příhoda, Strnad, Kaplan, Sosík, Julina, Mojžíšck, Gebauer, Šponar, Urban, Dlabaia, Jendřejek, Sztroch, Laube, Javorek, Zipser, Junk, Los, Krampl, Kostka, Battaglia, Frič, Cvančara a mnoho dalších. Jména závodníků a funkcionářů z let 1935-1939, kteří obětavě a s nadšením pracovali a reprezentovali cyklistický sport v nelehké době blížící se 2. světové války: Bočan, Lhotský, Wolf, Šponar, Honzák, Gebauer, Studnička, A.Sumík, Koval, Líbíš, Sojka, Brouček a další.

1940 - 1945 KLUB velocipedistů VPŘED-Vítkovice

Nástupem fašismu a posléze rozpoutání 2. světové války znamenalo nové omezení činnosti klubu. Stanovy klubu jsou 30. 12. 1940 zaslány k přezkoušení ve smyslu nařízení zemského presidenta v Brně ze dne 31. 12. 1939 pod číslem 54011/111-13 a jsou odstraněny ze stanov klubu názvy, které upomínaly na státoprávní poměry' Československé republiky.

V průběhu roku 1940 je gestapem zatčen Agustín Sumík , který je do konce války vězněn v koncentračním táboře. Základy klubu byly natolik pevné, že pod vedením J. Válka činnost vdaných možností rozvíjela i nadále. Klub začal organizovat kolovou a krasojízdu: J.Adámek, bratří Bartošové, Gajovský, a další. Závodně začaly jezdit i ženy, z nichž jmenujeme Sedlářovou a M. Bartošovou. Ve vedení klubu vedle J. Válka byli dále G. Šponar a P. Gajovský.

V roce 1943 Vítkovický Vpřed a KC Unie Moravská Ostrava organizovali poslední závod silničního mistrovství protože ČÚJV, oznámila, že poslední dva závody se již nepojedou, Závodnici Vpředu Vítkovice si vedli úspěšně:

Holiš v seniorech doje na 4. místě, Zipser v juniorech získal mistrovský titul a Gajovský došel na druhém místě/defekt kola/. Bala zvítězil v kategorii nováčků. V kategorii organizování na 50km Voltemar, druhé místo, Švarc čtvrté místo a Šponar sedmé místo. Dorostenci jeli 25km a F. Bartoš dojel na třetím místě. V poválečném období jsou výsledky v silničních závodech na dobré úrovni zásluhou závodníků: Pelíška, Pospíšila, Gierce, Svěcha, Krayzla, Stavovčíka, Limana Moravy, Zubka, Švece a dalších. K největším úspěchům patří 3. místo v roce 1945 v krasojízdě M. Bittnerové rozené Bartošové, která se stala mistryni Moravy.

V mužské krasojízdě jsou aktivní Adámek a Moravec v kolové Zubka s Hůlkou. Válka, která přinesla utrpení a ztráty na lidských životech se nevyhnula ani členům klubu. Při bombardování Ostravy zahynul všestranný cyklista a funkcionář P.Gajovský. Osvobozování Ostravy přinesla smrt obětavému funkcionáři a závodníkovi G. Šponarovi.

Pravoslav Gajovský /zdroj rodinné album/ Pro organizovanou cyklistiku byl získán v náborovém závodě v roce 1938. Již v tomto roce získal v závodě dorostenců 2. místo. Jezdil na cestovním kole, které pojmenovali jeho kluboví kolegové na „Camion“, na kterém dosahoval velmi krásných výsledků. Na další kola vždy na horní trubku napsal „Camion čís. 2“ a později, když už byl seniorem, jezdil na „Camionu čís. 3“. V klubovém přeboru 1940 se umístil v celkové kvalifikaci na 5. místě. V klubu pracoval jako jednatel a pro jeho velkou výšku mu říkali „Čára“, „Pravoš“ nebo „Gája“. V roce 1941 maturoval na průmyslové škole ve Vítkovicích. Jezdil plošiny, vrchy, kriteria i dlouhé mistráky a všude dociloval velmi dobrých výsledků.

Gustav Šponar /zdroj Radoslav Daněk PhDr. - měsíčník, Ostravská radnice duben 2015/ Je jedním z těch, kteří se aktivně zapojili do osvobozování města Ostravy na konci druhé světové války, a zahynul. Nutno dodat, že průběh bojů si vyžádal životy 1407 rudoarmějců a dvou příslušníků 1. čs. samostatné tankové brigády včetně 449 civilních obětí. Vítězil téměř ve všech na Ostravsku pořádaných závodech na ploché dráze a úspěšný byl také v závodech na silničních. V klubu pracoval v různých funkcích, včetně náčelníka župy Moravsko-slezské. V roce 1930 byl vybrán do štafety cyklistů Moravskoslezské župy legionářské, která vezla pozdrav, prezidentu republiky T.G.Masarykovi kjeho 80. narozeninám. Celou trasu z Moravské Ostravy přes Olomouc a Brno do Prahy urazil ve dnech 3. až 5. března. V Moravské Ostravě přežil i těžké časy nacistické okupace a v necelých svých padesáti letech zahynul v den osvobození města 30. dubna 1945. Jako bývalý voják východní fronty, ovládající dobře ruštinu, proto byl požádán, o informaci, důstojníkovi Rudé armády, jehož jednotka postupovala Opavskou třídou/dnes 28. října/ z Mariánských Hor do Moravské Ostravy. Při tom byl společně s důstojníkem před zraky členů své rodiny smrtelně zraněn zfanatizovaným příslušníkem nacistické mládežnické organizace hitleijugend. Osobnost a památku Gustava Šponara v současnosti připomíná název ulice v Hrabůvce, v obvodu Ostrava-Jich, která po něm byla pojmenována v roce 1971.

V Ostravě se zrodil mistr silnic 1943 – Jan Veselý Vítězstvím nad Kovandou z Loun.

 Za neuvěřitelně těžkých podmínek ujetých 160 km v čase 5 hod. 30 min. 23 vt. — Bojová strategie a pak teprve výkon v pedálech. Když KC Unie dostal povolení provést mistrovský závod, nebylo známo, že bude to závod poslední. ČÚJV to¬tiž těsně před startem oznámilo, že zbývající 2 závody se již nepojedou. Mistr silníc 1943 musel tedy vzejiti ze závodu ostravského a na ten vypravily Louny spolu s favoritem Kovandou 3 pomocníky, kdežto AC Sparta dala Veselému k ruce jen Šrámka.

Tito vytvořili celé । strategická zákulisí distančního závodu, v němž více stra¬tegie, než deptáni do pedálů, se uplatnilo. Kovanda byl ve výhodě, jelikož kdykoliv by byl býval postižen defek¬tem, vždy měl k disposici jedno ze 3 dalších kol, ale Ve¬selý se musel opírali jen o Šrámka. A ten měl dostatek příležitostí ukázat, že něco dovede, jelikož celkem dvakrát přejal od Veselého kola s prázdnou gumou, ale vždy po¬stačil vše opravit, aby jeho druh nezůstal na silnici bez pomoci. Těžká trať (13 kopcovitých okruhů po 12 km, 13kráte do Slezsko ostravského kopce, kluzký asfalt, živé ostravské ulice), vše bylo překonáno s plným zdarem a 7 seniorů, 4 junioři a 7 nováčků hrdinně zápolilo za ne-uvěřitelně nepříznivých podmínek s těmito 160 km, aby je za 5 a půl hodiny zdolali. Senioři jezdili neustále závěsů, ovšem s myšlenkami na závěrečný finiš, jenž také rozhodl o vítězi jen o několik centimetrů. U startu a cite u nemocenských pojišťoven 300 vytrvalých diváků vydrželo a byli velmi pohotově informovaní hlasatelem Donthem o průběhu závodu, když hlídky, skládající se z členů nejen Unie, ale i jiných klubů, v Heřmanicích a Přívoze pak z. Mládeže Kuratoria, dodávaly mu zprávy z tratě.

Úspěch Holiše v seniorech a hlavně pak krásné vítězství Zipsera a v juniorech jakož i nováčka Bály, zaslouží stejné pochvaly, jako všech, kdož závod postoupili a také dojeli. Ve vložkách pak, v nichž dorostenci jeli 2 kola, překvapil nadaný Staviař z Unie a Petrula z místecké Moravie v organisovaných. Celkem se účastnilo I Závodu 47 jezdců. Jejich výkon vyžaduje nejvyššího zhodnocení.

Výsledky technické: Senioři nu startu 7, dojeli 4): 1. Veselý, AC Sparta Praha, 5 hod. 30 min. 23 vt., 2. Kovanda, Louny, o šíři gumy, jako 3. Kebrle, také Louny, 4. Holiš, Vpřed Vítkovice, 5:30.30.5 hod. Junioři (u startu 4, dojeli 3): 1. Zipser, Vpřed I Vitkovice, 5:34.42 hod., 2. Gajovský, Vpřed (došel s defekty pěšky), 3. Těiupil, Kroměříž. Nováčci (u startu 7, dojeli 3): 1. Bala, Vpřed Vitkovioe, 6 hod. 4 min. 22.5 vt., 2. Koreš, Kroměříž, 6:04.51 I hod.. 3. Korber, Staré Město. Všichni jeli 13 kol, tedy celkem 180 km. Organisovaní (18 u startu a dojelo 10. Jeli celkem 50 km, tedy 4 kola): 1. P e t r u 1 a, Moravia Mistek. 1:39.11 hod., 2. Voltemar, Vpřed, těsně, 3. Buček, Moravic Mistek, 1:40.50 hod., 4. Švarc, Vpřed, 5. Pavelka, Vsetín, 8. Pastor a 7. Šponar, Vpřed Vitkovice. Dorost (u startu 11, dojelo 8, kteří jeli 2 kola, tedy 25 km): 1. Staviař, Unie, 47:20 min., 2. Šrámek, Unie, 49:02 min. 3. Bartoš F., Vpřed, 49:07.2 min., 4. Zvak, Paskov, 5. Volička, Ostravica FM. Zdroj: Ostravská Národní práce a ČT