MČR-STŘÍBRO

pro YOGI do nastupující sezóny získal Petr Soukup na Mistrovství ČR a Mistrovství SR v zimním triatlonu, které proběhlo 05. 03. 2022 v Karlové Studánky, Kurzovní chaty a Pradědu.

Trať závodu: Horské kolo 8km z Karlové Studánky na Hvězdu přes Ovčárnu do depa u chaty Sporthotel Kurzovní Běžky 8km 2 x 4km okruh na modře značených okruzích u Sporthotelu Kurzovní Běh 5,5km, od Sporthotelu Kuzovní cestou na Pradět a zpět do cíle.

Petr Soukup celkově na druhém místě s časem 1:25:46 HK, 0:32:57 - Běžky, 0:24:18 – Běh, 0:25:30

Náročného Jesenického zimního triatlonu 2022 se zúčastnilo celkem 75 borců z toho 13 borců z SR.

Petr Soukup hodnotí: „MČR v zimním triatlonu: Chceš zažít hnus? Tak výraž na běžky po intenzivním kole. Výstřel se nakonec nekonal, protože proběhl slavnostní start, kdy se všech 75 startujících pozvolna rozjelo. Po nějakých 500m již proběhl ostrý start a já velice rychle začal chápat, proč je Marek Rauchfuss elitním závodníkem na maratonských MTB tratích. Nicméně jsem to zkusil alespoň prvních 200m a pak si vystoupil. Následuje ho jenom Mário Košút ze Slovenska. Co na nás čeká? Celkem 8,5km stále do kopce. Popravdě jsem věděl, že v cyklistice budu nejslabší, a tak jsem se nikam nehnal. Jedu zadrženě a takticky. Očekávám nástupy, ale ty se nekonají a společně dojíždíme až na hranici sněhu 1,5km před cílem cyklistiky. Zde začíná boj o pozice, a tak se tempo přitvrzuje. Využiji zkušenosti z najetí trati a volím optimální tvrdou stopu, která mě katapultuje do vedoucí pozice. Nakonec se stalo to, co jsem čekal a v hlubokém sněhu jsem se propadl tak, že jsem musel zastavit. Já jsem ani na sněhu neodfoukl, a tak závěrečných 100m s kolem do mírného kopce běžím. Naštěstí na kluky neztrácím tolik a do depa dojíždíme pospolu v rozmezí několika vteřin.

Běžky: při své premiéře proletím z kluků nejrychleji, ale nasoukat se do běžkařských bot při ANP je zajímavá zkušenost. Vázání na běžkách zapínám na průběžně 3. místě a jsem pln očekávání, co bude dál…2x 4km běžkařský okruh v hodně členitém a technickém terénu. Celkové převýšení bylo okolo 230m. V prvním sjezdu si ještě upravím hůlky a nastupuji do prvního stoupání. Prásk!!! Zeď. Nohy i ruce se sice rytmicky pohybují dle zákonitostí správné biomechaniky běžkařského pohybu, srdce mi chce vyskočit z hrudníku, ale stojím na místě. Šlapu hlubší sníh a vršek kopce stále v nedohlednu. Nakonec doslova vyjdu na první brdek a ve sjezdu to trochu rozdýchám. Měl jsem v plánu zde jet bomby 1:1, ale velice rychle jsem to přehodnotil na zbabělé zalezení do stopy a pozice vajíčka. Co si budeme, první okruh byl opravdu pekelný a zpětně mohu říci, že rozhodně nejbolavější z celého závodu. Druhý okruh se již stabilizuji a jsem schopen se vzdáleně připodobnit běžkařskému projevu pro amatérského pozorujícího. Zde však nastává lehká komplikace s větším množstvím závodníků na úzké trati, kteří absolvují svůj první okruh. Naštěstí jsou všichni ukázkově ohleduplní a pouští mě dle možností trati. Při sundávání běžek, jsem opravdu rád, že nemusím absolvovat ještě jedno kolo.

V běhu zde člověk mnoho záludností nenajde. Prostě běžíte necelé 3km nahoru (200 výškových metrů) po cestě na Praděd, zde se oběhne dřevěná socha Děda Praděda a stejnou cestou zpět. Možná jediný háček je všudypřítomný sníh, rozježděná cesta od rolby a 5 862 turistů, běžkařů, skialpinistů, kteří se stejně jako vy snaží dostat nahoru k vysílači. Nikdy bych neřekl, že běh ve sněhu a do kopce bude tak odlišný oproti klasice na stadionu. Délka kroku je třetinová, silný odraz znamená o to větší zaboření do sněhu, a i když tělo může běžet rychleji, tak to prostě v těchto podmínkách technicky nejde. Pokračuji tedy dál. Oběhnu Děda a s chutí to peláším dolů.“

Fotky:Aleš Bedlík