WORD CHAMPIONSHIP

IRONMAN Kailua-Kona, Hawai`i 06. 10. 2022 vynikající úspěch Renáty Benčové, která doběhla v čase 11:35:57 na 37. místě ze 187 závodnic na tratích:

Plavání 3,86km – 1:10:41, Kolo 180,2km – 6:08:09, Běh 42,2km – 4:07:08

Svůj pobyt na MS a výsledek zhodnotila:

Moje vysněná účast na Mistrovství světa v Ironman triatlonu je minulostí. Zpětně teprve vstřebávám, co jsem dokázala od samotné nominace až po dokončení Ironmana na Havaji. Čekala jsem těžký závod, ale Havajské peklo bylo ještě teplejší, než jsem si dovedla představit. Budíček ve 4 ráno a start mojí kategorie v 6:50am. Po 12 hodinovém časovém posunu ideální, stejně jsem od příletu do Kony nedonutila tělo přepnout a vstávala každý den v tuto dobu.

Plavalo se bez neoprenu a celých 3,9 km /na Hawaii je o 100m víc než obvyklých 3,8 km/ byl jeden okruh. Vlny byly malé, ale dotěrné, postup ve vodě dopředu přes předchozí startovní vlny a pomalejší závodnice v nich byl opět boj, většina nechtěla pustit pozici zadarmo. Přesto jsem z vody šla v čase, který byl srovnatelný s plaváním v neoprenu.

Kolo na 180 km mi tentokrát nevyšlo podle představ. Po výjezdu na dálnici se na přední kolo nalepila lepicí páska, kterou odhodila některá ze závodnic přede mnou. Za jízdy neřešitelné, musela jsem zastavit. Od toho momentu mi zároveň něco drhlo na zadním kole. Pro mě opět neřešitelné, nenašla jsem příčinu. Jela jsem s pocitem, že je lehce kouslá brzda. Přesto, že je cyklistika moje nejsilnější disciplína, kdo měl kolo, tak mě předjížděli. Do toho se rozfoukal tamní pověstný nárazový vítr a mě bylo jasné, že už musím především v pořádku dokončit a šetřit sílu na běh.

Běh rozběhla jsem se a nohy nádherně spolupracovaly. Jenže to horko a vlhko zatápělo víc, než jsem si před závodem dokázala představit. Vítr vůbec nechadil, slunce pražilo na asfalt a měla jsem pocit, že se vařím zevnitř i zvenku. Po necelých deseti kilometrech jsem hledala důvod a motivaci tohle snášet dál a dokončit. Prošla jsem se po občerstvovačce, zkusila zchladit vodou a ledem, ale jakákoliv voda se na těle a dresu měnila na horký obklad. Dala jsem si led do čepice, do dresu, do rukou a vyrazila bojovat směr lávová pole. Tam se horko ještě násobilo právě okolní rozehřátou lávou, dálnice, po které jsme běželi, nebyla o nic chladnější. Postupně jsem zkoušela zvyšovat tempo, poctivě každou občerstvovačku jsem zastavila a chladila, doplňovala led do čepice, do dresu, všude kde se udržel. Začala jsem předbíhat stále více závodnic, které mě předejely na kole, a i když běh tentokrát bolel více než je únosné, vydržela jsem silově držet tempo až do cíle.

Nikdy jsem nezažila tak skvěle připravený závod, tak dokonalý servis a tak plné ulice lidí, kteří kolem fandili, pouštěli muziku, každému tleskali, měli zábavné kostýmy, vlajky, zvony…Tour de France triatlonu. Zároveň jsem nikdy nezažila tak podnebím náročný závod. Přesto se mi podařilo splnit si svůj cíl dokončit závod pod 12 hodin, cílový čas se zastavil na 11:35:57 hodin.

Fotky TOMPETR